Zajímavosti cyklotrasy

1/ Jizerka

Je nejvýše položenou osadou v Jizerských horách, průměrná nadmořská výška je 850 m. Nese jméno říčky, která osadou protéká. První zmínka o osadě čihařů pochází z r. 1539, kdy byl zmíněn spor mezi frýdlantským a navárovským panstvím. Od svého počátku zde žili zejména dřevorubci a čihaři. Během 16. a 17. století sem přicházeli hledači drahokamů, kteří v náplavech potoků hledali a také nacházeli vzácné kameny: safír, rubín, spinel, křišťál, turmalín, chalcedon zirkon, aj. Dosud se zde dá nalézt i černý ilmenit, místní mu říkají iserin, který se používal pro výrobu smutečních šperků. Po hledačích drahokamů italské národnosti – Vlaších byl pojmenován Vlašský hřbet, ze kterého stéká Safírový potok, v jehož náplavech se nacházelo nejvíce drahých kamenů. Koncem 20. let 19. století, kdy se v nížinách díky sklářskému průmyslu projevil nedostatek dřeva, zde byla založena Franzem Antonem Riedlem sklářská huť, ze které se zachovaly již jen ruiny. V roce 1884 měla osada 42 domů včetně pily, pekárny a Panského domu, pracovalo zde 30 sklářů. Huť z roku 1866 zde stojí dodnes a po rekonstrukci slouží jako penzion s restaurací, krytou sportovní halou s horolezeckou stěnou a hřištěm. Sklo se v této huti vyrábělo až do roku 1911. Se vzrůstem obliby horské turistiky na počátku 20. stol. z některých domů vznikaly ubytovny. Po 2. svět. válce byla většina domů znárodněna a předána Státním lesům. S nástupem mechanizace postupně odcházejí lesní dělníci a větší domy se mění na rekreační střediska, menší na rekreační chaty. V 80. letech postihla Jizerské hory kůrovcová kalamita a ani okolní lesy nezůstaly ušetřeny. V 90. letech z domů v osadě vznikají penziony, ubytovny a restaurace.

V současné době má Jizerka opět své kouzlo a je centrem celoročního turistického ruchu (vyhlášené jsou běžecké tratě Jizerské lyžařské magistrály, zdejší turistické a cyklistické trasy). V roce 1995 byla vyhlášena památkovou rezervací. V blízkosti se nachází přírodní rezervace Bukovec a Rašeliniště Jizerky, které jsou součástí Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory, osadou vede 6 km dlouhá naučná stezka.

2/ Muzeum Jizerských hor

V osadě Jizerka provozuje Český svaz ochránců přírody v bývalé škole postavené v roce 1889, nyní je zde umístěna přírodovědná a historická sbírka věnovaná Jizerským horám a Jizerce (www.csopjizerka.cz).

3/ Panský dům

Postaven v roce 1829 Franzem Riedelem po založení první huti na Jizerce, později sloužil jako sídlo huťmistra. Na začátku 20. století sloužil k rekreaci a později také jako hospodářské stavení lesní správy. V roce 2003 byl zrekonstruován, dnes je soukromým majetkem a chráněnou kulturní památkou.

4/ Chata Pyramida

Postavena v první polovině 19. století krátce po založení huti jako brusírna, později zde Kunzovi otevřeli koncem 19. století hospodu, která byla rozšířena v roce 1927. Po 2. svět. válce byla Pyramida jedinou hospodou na Jizerce.

K rekonstrukci a uvedení budovy do původní podoby došlo v letech 2005-6. Stavba nese jméno podle kamenné pyramidy před vchodem, připomínající pravděpodobně návštěvu hraběte Wilhelma Clam-Gallase v roce 1815 nebo první tavbu v Riedlových sklárnách na Jizerce v roce 1829.

5/ Hnojový dům (Misthaus)

Dům z roku 1699 proslul zejména díky svému poslednímu majiteli – Gustavu Ginzelovi, známému horolezci, cestovateli, fotografovi a sběrateli kuriozit. Dům získal jméno "Hnojový", neboť v něm byl po vystěhování původních obyvatel po druhé světové válce zřízen kravín, a zchátralé stavení zachránil až G. Ginzel, který hnůj vyplavil zavedením blízkého potoka do objektu a poté hnůj prodal (údajně získal více, než dal za dům samotný). Chalupu postupně zrestauroval a umístil sem sebrané kuriozity, trofeje ze svých cest, místní lidový malovaný nábytek a cennou sbírku památek na začátky zdejší turistiky. Dům sloužil i jako alternativní informační centrum, muzeum Jizerských hor, nouzová ubytovna, kde se scházeli turisté a příznivci alternativních stylů života především z východního Německa. Původní Hnojový dům vyhořel v srpnu 1995 v době pobytu jeho majitele v Austrálii. Později byla postavena replika stavby, původní kouzlo a atmosféru objektu se však chalupě plně vrátit nepodařilo. Jeho majitel trávil poslední léta života u sestry v Německu, kde v roce 2008 zemřel.

6/ Most přes Jizeru (nadm. výška 790 m)

Slavnostně otevřen 15.6.2005, stojí na místě kde v letech 1901 – 1982 stával železobetonový most. Opětovným spojením obou břehů a také díky Schengenským dohodám umožňuje volný pohyb přes hranice. V okolí mostu je příjemné posezení na trávě nebo žulových ohlazených kamenech lemujících divoké řečiště Jizery. Most střeží dřevěný sv. Jan Nepomucký – patron vod. Jako hraniční přechod je využíván celoročně. V zimě se k mostu upravují běžecké tratě z obou stran, v létě slouží turistům a cyklistům.

7/ Orle (nadm. výška 825 m)

Původně Karlsthal, samota vyrostla okolo sklárny provozované v letech 1754 – 1888. Sklárna byla pověstná zejména svými těžítky, v nichž byly zalité skleněné kvítky. Karlstal býval první zahraniční osadou na tehdejším pruském území, od roku 1901 jím procházeli i turisté z Čech po cestě, která přecházela Jizeru po novém betonovém mostě s úzkým obloukem. Před druhou světovou válkou v osadě vyrostly dvě budovy kasáren. Cesta do Orle byla po 2. světové válce uzavřena a turistický styk mezi Jizerkou a Orle byl znemožněn a ustal. Hraniční přechod byl střežen až do konce 80. let. 20. století. Z původního Karlsthalu se dodnes dochovala v historické podobě pouze kamenná budova bývalé hájenky s keramickými ozdobami ve fasádě - dnes celoročně otevřená restaurace a ubytovna Schronisko Orle s malým muzeem sklářské historie osady a galerií s výstavami fotografií, sídlí zdeTowarzystwo Izerske. Dodnes je vlevo před hájenkou patrné místo, kde stávaly budovy staré sklářské hutě.

8/ Jakuszyce (nadm. výška 870)

Osada je prvně zmiňována počátkem 19. století jako Jakobstaale, později Jakobsthal, po roce 1945 Jakuszec, později Jakuszyce. První budovou osady byla hájovna patřící rodu Schaffgotsch, po vybudování zpevněné cesty z Piechowic do Harrachova v letech 1845-48 došlo k rozvoji osady a otevření sklářské huti. Postupně se tato přeshraniční trasa stala důležitým dopravním spojením. Koncem 19. století zde začala výstavba železnice, která byla uvedena do provozu v roce 1902, v roce 1922 došlo k její elektrifikaci. Byla to nejvýše položená železniční trať v tehdejším Prusku, stanice v nadmořské výšce 871 m byla o 31 m výše než v Zakopaném. Avšak díky nákladnému udržování trati, zejména v zimě, byl provoz na podzim 1945 na dlouhých 65 let zastaven. V roce 1910 žilo v Jakuszycích 90 obyvatel, v roce 1933 už 120.

V současné době dochází k opětovnému rozvoji osady zejména díky sportu – Jakuszyce jsou sídlem areálu Sztowarzyszenia Bieg Piastów, který upravuje v zimě 150 km lyžařských běžeckých tratí a pořádá již 35 let nejznámější polský lyžařský běžecký závod Bieg Piastów. Místo je rovněž polskou bránou do Jizerských hor i pro turistiku a cyklistiku.

Dalším faktorem rozvoje osady je opětovné zprovoznění železniční tratě z Harrachova do Szklarske Poreby - železniční zastávka na trase Tanvald-Kořenov- Harrachov-Jakuszyce-Szklarska Poreba- Jelenia Góra leží v blízkosti sportovního stadionu.

Jakuzycemi prochází mezinárodní silníce, místo nabízí parkoviště, restaurace, ubytování, občerstvení, půjčovny sportovního vybavení, směnárnu, benzinovou čerpací stanici.